12-7-2001

 

 Arsenii Aleksandrovich Tarkovskii

Арсений Александрович Тарковский

 (1907 - 1989)

 

 

  Este poeta russo foi o pai do cineasta Andreii Tarkovskii (1932-1986), mas este veio a falecer antes dele. Só muito tardiamente veio a publicar os seus poemas, por vezes censurados. Por ironia do destino, publicou o primeiro livro de poemas em 1962, ano em que seu filho recebeu o Leão de Ouro, em Veneza.  A tradução para francês é de Aurélien Lécina.    

 

 

 


        
 
ФОТОГРАФИЯ
 
О.М, Грудцовой
 

В сердце дунет ветер тонкий, 
И летишь, летишь стремглав, 
А любовь на фотопленке 
Душу держит за рукав,
 

У забвения, как птица, 
По зерну крадет - и что ж? 
Не пускает распылиться, 
Хоть и умер, а живешь -
 

Не вовсю, а в сотой доле, 
Под сурдинку и во сне, 
Словно бродишь где-то в поле
 В запредельной стороне.
 

Все, что мило, зримо, живо, 
Повторяет свой полет, 
Если ангел объектива 
Под крыло твой мир берет.
1957

 

 

 

Photographie.

   

À O. M. Groudtsova.

 

Dans ton coeur souffle une brise légère,

Et tu voles, tu voles à tire d’ailes,

Mais l’amour sur la pellicule

Retient ton âme par la manche

 

Auprès de l’oubli, comme un oiseau

Vole du grain — et alors, quoi?

Il ne le laisse pas se disséminer —

Et bien qu’il soit mort, tu vis

 

Non pas de toutes tes forces, mais au centième seulement,

Assourdi, assoupi,

Comme si tu errais dans quelque champ,

Par-delà les limites.

 

Toute chose, douce, visible, vivante,

Reprend son vol,

Si l’ange de l’objectif

Prend sous son aile ton univers.

 

1957.

 

 

 
 
Мы шли босые, злые, 
И, как под снег ракита, 
Ложилась мать Россия 
Под конские копыта.
 

Стояли мы у стенки, 
Где холодом тянуло, 
Выкатывая зенки, 
Смотрели прямо в дуло.
 

Кто знает щучье слово, 
Чтоб из земли солдата 
Не подымали снова, 
Убитого когда-то?
1958
 

 

Nous allions, nus pieds, mauvais,

Et telle un saule sous la neige,

Notre mère la Russie se couchait

Sous les sabots des chevaux.

 

Nous étions debout près du muret,

Où s’engouffrait l’air froid,

Roulant des yeux

Nous regardions droit dans la bouche à feu.

 

Qui connaît la formule magique,

Pour qu’à nouveau

On ne ramasse à terre

Un soldat, tué tantôt ?

1958.

 

 

ШИПОВНИК   

Т. О.-Т.
 

Вечерний, сизокрылый, 
Благословенный свет! 
Я словно из могилы
Смотрю тебе вослед,
 

Благодарю за каждый 
Глоток воды живой, 
В часы последней жажды 
Подаренный тобой.
 

За каждое движенье 
Твоих прохладных рук, 
За то, что утешенья 
Не нахожу вокруг.
 

За то, что ты надежды 
Уводишь, уходя, 
И ткань твоей одежды 
Из ветра и дождя.
1958

 

 

à T. O. T .

 

Lumière bénie,

Lumière du soir, ailée de bleu !

Comme sorti du tombeau,

Je te suis des yeux.

 

Merci à toi pour chaque

Gorgée d’eau vive

Que tu m’offres

Aux heures de soif ultime.

 

Pour chaque mouvement

De tes mains fraîches,

Pour la consolation

Que je ne trouve pas ailleurs.

 

Pour les espérances

Qu’avec toi tu emportes,

Et l’étoffe de tes vêtements

Faits de pluie et de vent.

1958.

 

 

 

Просыпается тело,
Напрягается слух.
Ночь дошла до предела,
Крикнул третий петух.
 

Сел старик на кровати,
Заскрипела кровать.
Было так при Пилате,
Что теперь вспоминать?
 

И какая досада
Сердце точит с утра?
И на что это надо -
Горевать за Петра?
 

Кто всего мне дороже,
Всех желаннее мне?
В эту ночь - от кого же
Я отрекся во сне?
 

Крик идет петушиный
В первой утренней мгле
Через горы-долины
По широкой земле.

 

 

Un corps s’éveille

Une oreille se tend.

La nuit touche à sa fin,

Trois fois le coq a chanté.

 

 

Le vieillard s’est assis sur son lit,

Le lit a grincé.

Comme au temps où Pilate était roi.

Quel souvenir aujourd’hui préserver ?

 

 

Et quelle peine

Me perce le coeur ce matin ?

Et à quoi bon

Pleurer sur Pierre ?

 

 

Qui m’est précieux plus que tout autre,

De tous le plus cher ?

Cette nuit — qui donc,

Rêvant, ai-je renié ?

 

 

On entend le cri du coq

Dans la première brume du matin

Par-delà les monts et les collines

Sur la terre immense.

 

 

 

ПОЭТ НАЧАЛА ВЕКА
 

Твой каждый стих - как чаша яда, 
Как жизнь, спаленная грехом, 
И я дышу, хоть и не надо, 
Нельзя дышать твоим стихом.
 

Ты - бедный мальчик сумасшедший, 
С каких-то белых похорон 
На пиршество друзей приведший 
Колоколов прощальный звон.
 

Прости меня, я как в тумане 
Приникну к твоему плащу 
И в черной выношенной ткани 
Такую стужу отыщу,
 

Такой возврат невыносимый 
Смертельной юности моей, 
Что гул погибельной Цусимы 
Твоих созвучий не страшней.
 

Тогда я простираю руки 
И путь держу на твой магнит. 
А на земле в последней муке 
Внизу - душа моя скорбит...
 
1959

 

 

Un poète du début du siècle.

 

Chacun de tes vers est comme une coupe de poison,

Comme la vie consumée par le péché,

Et ton vers, malgré moi,

Emplit de son souffle mes poumons.

 

Tu es un pauvre garçon plein de déraison,

Rapportant de quelques funérailles blanches,

Au festin de tes compagnons,

La sonnerie d’adieu des cloches.

 

Pardonne-moi, comme pris dans le brouillard,

Je me blottirai contre ton manteau

Et dans le raide tissu noir

Je chercherai un froid si grand,

 

Et la si douloureuse renaissance

De ma jeunesse mortelle,

Que la destruction d’Hiroshima

Ne sera pas plus atroce que tes harmonies.

 

Alors je tends les mains en avant

Et me mets en route vers toi, qui m’aimante.

Et sur terre — « Dans les derniers tourments,

Mon âme s’afflige ».

 

1959.

 

РУКОПИСЬ

                А.А.Ахматовой
 

Я кончил книгу и поставил точку
И рукопись перечитать не мог.
Судьба моя сгорела между строк,
Пока душа меняла оболочку.
 

Так блудный сын срывает с плеч сорочку,
Так соль морей и пыль земных дорог
Благословляет и клянет пророк,
На ангелов ходивший в одиночку.
 

Я тот, кто жил во времена мои,
Но не был мной. Я младший из семьи
Людей и птиц, я пел со всеми вместе
 

И не покину пиршества живых -
Прямой гербовник их семейной чести,
Прямой словарь их связей корневых.

 

 

MANUSCRIPT

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

..

.

.

.

.

.

.

.

.

.

 

 

С утра я тебя дожидался вчера,

Они догадались, что ты не придешь,

Ты помнишь, какая погода была?

Как в праздник! И я выходил без пальто.

 

Сегодня пришла, и устроили нам

Какой-то особенно пасмурный день,

И дождь, и особенно поздний час,

И капли бегут по холодным ветвям.

 

Ни словом унять, ни платком утереть...

 

 

Pela manhã dentro esperei ontem,

Diziam eles que não virias, supunham.

Maravilhoso dia, lembras-te?

Um feriado! – Dispensa casaco.

 

Hoje vieste, e o dia pôs-se

soturno, de chumbo,

e chovia, fazendo-se tarde,

com gotículas na ramagem fria.

 

Não pode a palavra mitigar, nem o lenço devolver pureza.

 

 

 

ПЕРВЫЕ СВИДАНИЯ

 

Свиданий наших каждое мгновенье

Мы праздновали, как богоявленье,

Одни на целом свете. Ты была

Смелей и легче птичьего крыла,

По лестнице, как головокруженье,

Через ступень сбегала и вела

Сквозь влажную сирень в свои владенья

С той стороны зеркального стекла.

 

Когда настала ночь, была мне милость

Дарована, алтарные врата

Отворены, и в темноте светилась

И медленно клонилась нагота,

И, просыпаясь: "Будь благословенна!" -

Я говорил и знал, что дерзновенно

Мое благословенье: ты спала,

И тронуть веки синевой вселенной

К тебе сирень тянулась со стола,

И синевою тронутые веки

Спокойны были, и рука тепла.

 

А в хрустале пульсировали реки,

Дымились горы, брезжили моря,

И ты держала сферу на ладони

Хрустальную, и ты спала на троне,

И - боже правый! - ты была моя.

Ты пробудилась и преобразила

Вседневный человеческий словарь,

И речь по горло полнозвучной силой

Наполнилась, и слово ты раскрыло

Свой новый смысл и означало царь.

 

На свете все преобразилось, даже

Простые вещи - таз, кувшин,- когда

Стояла между нами, как на страже,

Слоистая и твердая вода.

 

Нас повело неведомо куда.

Пред нами расступались, как миражи,

Построенные чудом города,

Сама ложилась мята нам под ноги,

И птицам с нами было по дороге,

И рыбы подымались по реке,

И небо развернулось пред глазами...

 

Когда судьба по следу шла за нами,

Как сумасшедший с бритвою в руке.

 

1962

 

OS PRIMEIROS ENCONTROS

 

Cada momento passado juntos

Era uma celebração, uma Epifania

Nós os dois sozinhos no mundo,

Tu, tão audaz, mais leve que uma asa,

Descias numa vertigem a escada

A dois e dois, arrastando-me

Através de húmidos lilases, aos teus domínios

Do outro lado, passando o espelho.

 

Pela noite concedias-me o favor,

Abriam-se as portas do altar

E a nossa nudez iluminava o escuro

À medida que genuflectia. E ao acordar

Eu diria “Abençoada sejas!”

Sabendo como pretensiosa era a bênção:

Dormias, os lilases tombavam da mesa

Para tocar-te as pálpebras num universo de azul,

E tu recebias esse sinal sobre as pálpebras

Imóveis, e imóvel estava a tua mão quente.

 

Rios palpitantes por dentro do cristal,

A montanha assomando na bruma, mar enfurecido,

E tu com a bola de cristal nas mãos,

Sentada num trono enquanto dormes,

- Deus do céu! – tu pertences-me.

Acordas para transfigurar

As palavras de todos os dias,

E o teu discorrer transbordante

De poder revela na palavra “tu”

O seu novo sentido: significa “rei”.

 

Simples objectos transfigurados,

Tudo – a bacia, o jarro - , tudo

Uma vez de sentinela entre nós

Se torna límpido, laminar e firme.

 

Íamos, sem saber para onde,

Perseguidos por miragens de cidades

Derrotadas construídas por milagre,

Hortelã pimenta aos nossos pés,

As aves acompanhando-nos o voo,

E no rio os peixes à procura da nascente;

O céu, a nós se abrindo.

 

Porque o destino seguia-nos o rastro

Como um louco com uma navalha na mão.

 

 

 

 

Вот и лето прошло,

Словно и не бывало.

На пригреве тепло.

Только этого мало.

 

Всё, что сбыться могло,

Мне, как лист пятипалый,

Прямо в руки легло.

Только этого мало.

 

Понапрасну ни зло,

Ни добро не пропало,

Всё горело светло.

Только этого мало.

 

Жизнь брала под крыло,

Берегла и спасала.

Мне и вправду везло.

Только этого мало.

 

Листьев не обожгло,

Веток не обломало...

День промыт, как стекло.

Только этого мало.

 

 

O Verão partiu

E nunca devia ter vindo.

Será quente o sol

Mas não pode ser só isto.

 

Tudo veio para partir,

Nas minhas mãos tudo caiu,

Corola de cinco pétalas,

Mas não pode ser só isto.

 

Nenhum mal se perdeu,

Nenhum bem foi em vão,

À luz clara tudo arde

Mas não pode ser só isto.

 

Agarra-me a vida

Sob a sua asa intacto,

Sempre a sorte do meu lado,

Mas não pode ser só isto.

 

Nem uma folha se consumiu

Nem uma vara quebrada…

Vidro límpido é o dia,

Mas não pode ser só isto.

 

 

 

As traduções para português são de Paulo da Costa Domingos e foram extraídas de Arsenii Tarkovskii, "8 ÍCONES", Gato Maltês n.º 17, Assírio & Alvim, 1987.

 

 

 

 

ПАУЛЬ КЛЕЕ

 

Жил да был художник Пауль Клее

Где-то за горами, над лугами.

Он сидел себе один в аллее

С разноцветными карандашами,

 

Рисовал квадраты и крючочки,

Африку, ребенка на перроне,

Дьяволенка в голубой сорочке,

Звезды и зверей на небосклоне.

 

Не хотел он, чтоб его рисунки

Были честным паспортом природы,

Где послушно строятся по струнке

Люди, кони, города и воды,

 

Он хотел, чтоб линии и пятна,

Как кузнечики в июльском звоне,

Говорили слитно и понятно.

И однажды утром на картоне

 

Проступили крылышки и темя:

Ангел смерти стал обозначаться.

Понял Клее, что настало время

С музой и знакомыми прощаться.

 

Попрощался и скончался Клее.

Ничего не может быть печальней!

Если б Клее был намного злее,

Ангел смерти был бы натуральней,

 

И тогда с художником все вместе

Мы бы тоже сгинули со света,

Порастряс бы ангел наши кости!

Но скажите мне: на что нам это?

 

На погосте хуже, чем в музее,

Где порой вы бродите, живые,

И висят рядком картины Клее -

Голубые, желтые, блажные...

 

Арсений Тарковский. Стихи разных лет.
Москва, "Современник" 1983.

 

 

 

 

PAUL KLEE

 

Over the meadows, behind the mountains,

            There once lived a painter called Klee,

And he sat on his own on a path

            With various bright-coloured crayons.

 

He drew rectangles and he drew hooks,

            An imp in a light-blue shirt,

Africa, stars, a child on a platform,

            Wild beasts where Sky meets Earth.

 

He never intended his sketches

            As a kind of passport photo,

With people, horses, cities and lakes

            Standing up straight like robots.

 

He wanted these lines and these spots

            To converse with one another

Like cicadas in the peal of summer.

            But then one morning a feather

 

Materialised as he sketched.

            A wing, the crown of a head –

The Angel of Death. It was time

For Klee to part from his friends

 

And his Muse. He did. Yes, he died.

            Can anything be more cruel?

Though had Paul Klee been any less kind,

            The Angel might have been real

 

And we all, along with the artist,

            Might have left this world behind

While that angel shook up our bones.

            Which would truly have been a bind.

 

Me, I’d much rather walk through a gallery

            Than lie in some sad cemetery.

I like to loiter with friends by paintings –

Yellow, light-blue, not too serious.

 

 Translation by Robert Chandler            

            

From Modern Poetry in Translation New Series n.º 10, Winter 1996,  Edited by Daniel Weissbort, published by King's College, London, University of London, 1996 ISSN 0-969-3572

 

 

И это снилось мне, и это снится мне,

И это мне еще когда-нибудь приснится,

И повторится все, и все довоплотится,

И вам приснится все, что видел я во сне.

 

Там, в стороне от нас, от мира в стороне

Волна идет вослед волне о берег биться,

А на волне звезда, и человек, и птица,

И явь, и сны, и смерть - волна вослед волне.

 

Не надо мне числа: я был, и есмь, и буду,

Жизнь - чудо из чудес, и на колени чуду

Один, как сирота, я сам себя кладу,

 

Один, среди зеркал - в ограде отражений

Морей и городов, лучащихся в чаду.

И мать в слезах берет ребенка на колени.

 

 

 

 

 

Et je l’ai rêvé et le rêve,
Un jour le rêverai encore,
Tout se répétera, tout se réalisera,
Vous rêverez tout ce que j’ai vu en rêve.

Là-bas, de notre côté, du côté du monde
La vague poursuit la vague et bat le rivage,
Et sur la vague l’étoile, l’homme et l’oiseau,
Et le rêve, le réel et la mort - vague après vague.

Pas besoin de date : j’étais et je serai,
La vie est le miracle des miracles, et sur mes genoux
Comme un orphelin j’assois ce miracle,

Seul au milieu des miroirs - dans le cercle des reflets
Des mers et des villes qui rayonnent en miracle.
Et la mère garde son enfant sur les genoux. En larmes.

Arséni Tarkovski, Jour d’Hiver, Harpo &, édition bilingue, première page.